Vypěstujte si doma vlastní zelené hygge
Hygge – neboli umění hledat krásu v každém momentu a detailu, ale také vyjádření pocitu pohody a útulnosti. Možná už jste toto dánské slůvko zaslechli. Jak se dny postupně zkracují a počasí si dělá, co chce, nastal čas popřemýšlet nad tím, jak si trochu toho hygge zajistit i u sebe doma, a vyhnout se tak podzimním splínům. Pokojové rostliny jsou k tomu dokonalým prostředkem – zlepšují mikroklima v místnosti, propojí vás s přírodou a výhled do zeleně uklidňuje. Tak směle do toho. Přečtěte si pár tipů na perfektní zelené společníky, kteří vás pozitivně naladí!
Top 5 zelených čističek vzduchu
Faktem je, že všechny rostliny pohlcují z ovzduší oxid uhličitý a produkují kyslík, čímž se váš domov stává zdravějším. Některé nicméně pohlcují také toxický benzen, formaldehyd nebo trichlorethylen. Před více než 30 lety NASA zrealizovala průzkum a zveřejnila seznam rostlin, které si dokáží s těmito těžkými organickými sloučeninami v uzavřeném prostoru nejlépe poradit. Ačkoliv pozdější studie ukázaly, že jejich schopnosti se nemohou vyrovnat dnešním výkonným technologiím v domácnostech, mají i přesto tyto rostliny řadu dalších pozitivních přínosů pro náš život. Tady je vybraných TOP 5:
Lopatkovec, pokojová lilie (Spathiphyllum wallisii) – má první příčku na seznamu nejlepších zelených čištiček vzduchu, je přizpůsobivý, a tak snadno zvládne i péči začátečníků. Hodí se například do koupelny, neboť má rád vyšší vzdušnou vlhkost.
- Péče: rozptýlené světlo bez přímého slunce, zálivka po proschnutí půdy, kyprá humózní půda. Pozor: rostlina je jedovatá pro domácí mazlíčky.
Zelenec (Chlorophytum comosum) – dokáže zachytávat ze vzduchu dokonce prachové částice a při umístění v bezpečné vzdálenosti od krbu přitahuje i částice popela, které by jinak skončily v místnosti.
- Péče: rozptýlené světlo, polostín, zálivka po proschnutí, dobře propustný běžný substrát, množení je možné oddělováním dceřiných odnoží. Rostlina je netoxická.
Tchýnin jazyk (Sansevieria trifasciata) – patří mezi nejméně náročné sukulentní rostliny, vhodným umístěním je ložnice, neboť během noci vypouští kyslík, zatímco přijímá oxid uhličitý.
- Péče: snese i polostín a nevyžaduje specifickou vzdušnou vlhkost, zalévejte skutečně až po proschnutí a mimo listovou růžici, aby rostlina neuhnívala. Pozor: rostlina je jedovatá pro domácí mazlíčky.
Šplhavnice, potosovec zlatý (Epipremnum aureum) - podobně jako ostatní druhy dokáže filtrovat škodliviny, a tak při jejich vyšší koncentraci předcházet možnému podráždění sliznic, nosu i očí či bolestem hlavy. Umístit rostlinu můžete prakticky kdekoliv v domácnosti, ideálně ji nechte rozpínat se do šířky po zdi.
- Péče: rozptýlené světlo, polostín i umělé osvětlení, svěšené listy značí potřebu zálivky, postačí běžný substrát. Pozor: rostlina je jedovatá pro domácí mazlíčky.
Dračinec (Dracaena marginata) – velmi nenáročná rostlina, která skvěle vyplní užší prostor kdekoliv v interiéru, neboť roste do výšky.
- Péče: nepřímé světlo, polostín, střídmá zálivka, běžný substrát, skvěle snáší různé podmínky od sucha až po vyšší vzdušnou vlhkost. Pozor: rostlina je jedovatá pro domácí mazlíčky.
Krásné i neobvyklé
Příroda nás nikdy nepřestane překvapovat. Mnohé rostliny jsou velmi zvláštní a vykouzlí vám díky tomu úsměv na tváři. Tady je pár našich tipů:
Kolopejka, kalanchoe – rod kalanchoe čítá okolo 200 rozličných druhů. Některé jsou pěstovány pro své efektní pestrobarevné květy v sytých barvách. Velmi často se osazují také do skupin třeba v kombinaci s dalšími sukulentními tlusticemi (Crassula ovata aj.). Pro své léčivé vlastnosti je kolopejka známá od Asie, přes Afriku až po Latinskou Ameriku. V 70. letech byla dokonce tak oblíbená, že ji přezdívali pokojový žen-šen (Kalanchoe daigremontiana). Velmi zajímavou variantou je Kalanchoe daigremontiana, které je přezdíváno mj. matka tisíců nebo ďáblova páteř či aligátoří rostlina. Její rostlinná miminka raší z tučných listových čepelí a můžete si z nich vypěstovat skutečně velkou rodinu.
- Péče: slunné, světlé stanoviště, teplo a střídmá zálivka bez přelívání. Zimujte daleko od topení, ideálně na okně v nevytápěné místnosti společně s dalšími sukulenty a během té doby zalévejte pouze minimálně (cca 1x měsíčně). Pozor: rostlina je jedovatá pro domácí mazlíčky.
Sloní noha (Nolina recurvata) – máte-li rádi hrubou strukturu kmenů stromů, pak je tahle pokojovka skvělou volbou pro vás. Zatímco v přírodě je schopna dorůstat výšky okolo 9 metrů, v bytových podmínkách vyroste jen kolem metru – i přesto její dominantní kmen působí dojem. Tvarem připomíná sloní nohu a v období sucha funguje jako zásobárna vody. Rostlina roste velmi pomalu, a tak se vyplatí investovat do většího kusu, který coby solitér ozvláštní klidně odpočinkovou zónu v obývacím pokoji.
- Péče: světlé stanoviště, po adaptaci i přímé slunce, zalévejte velmi střídmě, pozor na podlahové topení v zimních měsících – ideálně nechte přezimovat s dalšími sukulenty (teplota kolem 10 stupňů), stvol listů průběžně roste, substrát volte sukulentní s příměsí běžné zeminy a písku.
Africká fialka, Saintpaulia – nenápadná rostlinka zajímavá svými květy i lístky. Většina kultivarů této fialky má lístky pokryté hustými jemnými chloupky a mohou být skutečně rozmanitě tvarované (oválné, srdčité, ale i lístky ve tvaru lžičky nebo s výrazným žilkováním). Krása na pohled i na dotek.
- Péče: světlé a teplé stanoviště, nenechávejte vyschnout substrát a zalévejte do podmisky, nikdy nepolévejte ani neroste lístky, dopřejte fialce lehký provzdušněný substrát s kyselejším pH. Není jedovatá.
Panašované rostliny: Výzva jen pro odvážné(?)
Panašované pokojové rostliny udělaly v posledních letech díru do světa. Jejich cena u mnoha druhů odpovídá zvýšené poptávce a neuspokojivé nabídce. Řeč je zejména o mnoha formách aroidů od panašovaných monster přes nejrůznější filodendrony po syngonia, alokázie a další. Mezi panašovanými formami se ale mohou nalézat třeba i různé orchideje nebo například oblíbené fíkusy.
Je třeba říci, že panašování je formou genetické mutace rostliny, ať už přírodní nebo záměrné, která částečně ztratila chrolofyl, zelené barvivo. Přírodní variegaci využívá rostlina coby obranu před nadměrným osvícením nebo okusem zvěří, které signalizuje, že pro ni může být jedovatá. Bez zeleného barviva v dostatečné míře nicméně rostlinka není schopna provádět potřebnou fotosyntézu, a tak je péče o tyto formy poněkud náročnější a vhodná pouze pro zkušenější pěstitele. Troufáte si?